....Krátce po mém vstupu do Dalmatin klubu jsem byla "přidělena k ruce" tehdejší člence výboru pí. Libušce Šťastné (chs Žižkovská romance), která měla na starosti komunikaci se členy a propagaci klubu a dalmatinů. Byla to skvělá žena, která se stala mojí přítelkyní a kamarádkou.  Vyřizovali jsme spolu veškerou korespondenci se členy, kterých v té době stoupalo k 1200. Nebyla to žádná legrace, nadepisovat tenkrát všechny obálky ručně. Nesměly jsme chybět na žádné psí akci, kde jsme vždycky měly svůj stoleček se všemi různými odznáčky, obrázky, dopisními papíry, obálkami, pohlednicemi, tričky, igelitkami, šátky, knížkami a brožurkami,vizitkami, hrnky, talířky a zkrátka vše možné s dalmatinskou tématikou a pozvánkou ke členství v Dalmatin klubu. 

Libuška byla opravdu výborná obchodnice. Na těchto akcích vždycky prodala i všechny své mapy, vedoucí kamkoliv. Na otázku lidí: "Proč mapy?" Vždy odvětila přesvědčivě a s úsměvem, "že mapu je důležité zakoupit, přeci, abyste trefili na výstavu :-)" 

Jednou mě pozvala i na návštěvu, podívat sena její vrh štěňat. Štěńátka byla světlounká,asi 3 byla plně modrooká... Dříve to neznamenalo nějaký velký skandál, štěňat bylo mnoho. Za čas jsem se dozvěděla, že všechna tři štěňátka dokázala prodat do Itálie za dvojnásobnou cenu jako raritu. Štěňátka se měla celý život dobře, majitelé s ní byli celý život v kontaktu. Dokonce jí tam i na dovolenou pozvali.

Zažila jsem s ní spoustu veselých zážitků. Jednou mi vyprávěla celá udivená, že prý její Claudiusek (Claudius Žižkovská romance) nahání a straší listonoše a listonošky na Žižkově. Musela kvůli tomu jít někde i vysvětlovat na poště. Přitom Claudiusek, takový milý pejsek... jenže Claudiusek, chytrý pejsek měl asi 35 kg živé váhy, mohutný udělaný pes,  přesně věděl a pamatoval si, v kolik hodin je v jejich ulici doručována pošta. V tu dobu přelezl vrátka a již na ně schovaný číhal. Chtěl si s nimi hrát a honit se, což oni jaksi nechápali. Kdo by se jim divil. Z křovíčka na ně různě bafal..."pojď si hrát, pojď si hrát"... Pošťáci byli vždy rádi, že rychle utekli... a on je tak rád honil... Libuška vždy říkala, co by jim to udělalo, kdyby se s ním, s milým pejskem trochu proběhli. :-)